Ráno je docela zima, ale cesta vede lesem, takže se nožičkám krásně ulevilo na přírodním terénu a nemusím se cestou přezouvat. V Padrónu nás přepadl hlad. S Káťou si objednáváme každá španělskou omeletu. Servírka nám říká, že je velká, jestli chceme opravdu dvě... Chceme. Máme hlad. Vypadáme snad jako nějaké chudinky, které nesnědí ani jednu omeletu? Není velká, je obrovská... A jde se nám hodně ztěžka. Večer v Crucesinn alberque zažíváme první pravou společnou poutnickou večeři. Kdy se u jednoho stolu sejdou všichni poutníci, jedí a povídají si. Je tu s námi parta asi 10 Irů, kteří se potkali v nemocnici, kde prodělali operaci srdce. Slíbili si, že pokud to přežijí, vyrazí spolu na camino. A jsou tady. Nádherný inspirativní příběh.
Žádné komentáře:
Okomentovat