Muxía

Zpátky do Santiaga se vracíme autobusem se zastávkou v Muxía. Úžasné místo s nezapomenutelnou atmosférou.

13. den: O Logoso - Fisterra

36 km

Po dvanáctihodinovém spánku nás čekala poslední etapa. Jak to byla včera snad nejhorší cesta, tak dnes naopak naprosto úžasná. Alespoň já si ji neskutečně užívám. Krásné počasí, jen trochu větší studený vítr. Cesta vede lesem, který je plný žlutých kvetoucích keřů. A najednou se před námi rozprostírá moře v temně modré a tyrkysové barvě. Nádherná podívaná. Slovy nepopsatelná. Naše dvoutýdenní putování končí západem slunce u majáku na konci světa...

12. den: Piaxe - O Logoso

30 km

Dnešní etapa je velmi náročná. Psychicky, ne fyzicky. Po probdělé noci, kdy kolega z Německa neskutečně chrápal, nás čekala zima, vítr a mrholení. Kromě nepříznivého počasí také nekonečné dálnice asfaltu a když už cesta vedla “měkčím” terénem, tak kolem polí politých močůvkou. Cestou nás míjelo víc traktorů, kombajnů a dalších zemědělských strojů než poutníků. Teď už odpočíváme a čerpáme sílu na závěrečnou etapu. Nemáme sílu ani dojít na večeři a to mají rybu. Dáváme sprchu a zalezeme do peřin. Je docela zima. Máme luxusní alberque-penzion, kde jsme jen samy dvě na pokoji.

11. den - Santiago de Compostela - Piaxe

30 km

Jestli jste si včera mysleli, že Santiagem náš příběh končí, tak ne ne ne 😜 Po vydatné snídani (konečně slanina a vajíčka, žádný toust) vyrážíme na další camino. Camiño Fisterra. Touha vidět znovu moře a slyšet šumění vln na konci světa je nepřekonatelná.

Pouť Porto - Santiago de Compostela jsem zvládla celou v barefootech. Na pouť do Fisterry se už ale přezuji do svých trekových Merrellek. Cca 30 km za den v barefootech je moc. A obzvlášť, když je cesta z 90% po asfaltu nebo kostkách. Paty jsou v jednom ohni a v noci jsem se budila bolestí. Cestu jsem spíš protrpěla, než že bych si ji užila. Příště barefooty už jen na menší vzdálenost a po přírodním terénu.

Překvapuje nás, kolik poutníků se vydává do Fisterry. Věkově spíš starších a ve větších skupinkách. Cestu si vyloženě užívám. Nohy mám jak v bavlnce. Dnes je to jedna z nekrásnějších etap. Ubytováváme se v alberque Alto da Pena. Na pokoji jsme 4. My dvě, Lucka z Česka a její kamarád Stephan z Německa. Konečně se zase vyspíme, je nás na pokoji málo. A večeře opět tradiční poutnická. Sedíme u stolu s klukama, kteří vyrazili ze Sevilly na kole a jsou to hrozní vtipálkové. Výborné menu. Úžasná čočková polévka, tortilla de patatas a červené víno.

10. den: Cruces, Padrón - Santiago de Compostela

18 km

Na poslední den si necháváme jen 18 km. Chceme dorazit do Santiaga do jedné, abychom měly ještě čas na vyřízení compostely (diplomu po absolvování poutě), prohlídku města a večer stihly mši pro poutníky. Posledních asi 5 km je nekonečných. Po betonu, předměstím Santiaga. Jde se hrozně ztěžka.

Ve 12:12 stojíme před katedrálu v Santiagu. Koukáme na tu nádheru románské a barokní architektury, máme to za sebou, odkládáme batoh. Pár nezbytných fotek. Pak si sedneme a opřeme se o podloubí a čekáme, kdy se dostaví euforie. Nic. Nic. Pořád nic.

Z důvodu rekonstrukce se v katedrále nekonají mše pro poutníky. Takže obrovskou botafumeiro (kadidelnici), která se pomocí lan rozhoupe a lítá nad hlavami poutníků, neuvidíme. Člověk se za něčím žene a na konci není to, co očekával... To je život. Takže... (každý nechť si doplní dle svého uvážení).

9. den: Caldas de Reis - Cruces, Padrón

28 km

Ráno je docela zima, ale cesta vede lesem, takže se nožičkám krásně ulevilo na přírodním terénu a nemusím se cestou přezouvat. V Padrónu nás přepadl hlad. S Káťou si objednáváme každá španělskou omeletu. Servírka nám říká, že je velká, jestli chceme opravdu dvě... Chceme. Máme hlad. Vypadáme snad jako nějaké chudinky, které nesnědí ani jednu omeletu? Není velká, je obrovská... A jde se nám hodně ztěžka. Večer v Crucesinn alberque zažíváme první pravou společnou poutnickou večeři. Kdy se u jednoho stolu sejdou všichni poutníci, jedí a povídají si. Je tu s námi parta asi 10 Irů, kteří se potkali v nemocnici, kde prodělali operaci srdce. Slíbili si, že pokud to přežijí, vyrazí spolu na camino. A jsou tady. Nádherný inspirativní příběh.

8. den: Pontevedra - Caldas de Reis

22 km

Aha, tak v Pontevedře jsou triatlonové závody. Proto byl takový nedostatek postelí. Vyrážíme z hotelu a občas jdeme závodní dráhou. Snad nám nenalepí na záda číslo. Vlastně už tam jedno máme. Káťa 10 a já 8. Jdeme totiž ve fotbalových dresech. Dneska si dáváme odpočinek. A jen lehkých 22 km do Caldas de Reis. Šly bychom ještě trochu dál, ale nenašly jsme ubytování. Je pod mrakem, dusno, kolem poledne vysvitlo sluníčko. Cesta přírodou, sem tam vinice. Šíleně mě bolí paty. Každý další krok je utrpení. Ještěže máme dnes zkrácenou trasu. Nevím, jestli budu schopná zítra pokračovat v barefootech. Chtěla jsem v nich ujít celou pouť... Ale nemá smysl se zničit. Uvidíme, kdyžtak se cestou přezuju.

 

7. den: Mos - Pontevedra

32 km

Dnes je nádherně. Svítí sluníčko a je příjemných 16 stupňů. Cesta vede z velké části lesem. Míjí nás spousta poutníků na kolech. Jedna skupinka s doprovodným vozidlem s občerstvením, nás zve na colu, marmeládu a toffifee. Druhá skupinka s gulášem a pivečkem nám jen popřála buen camino. V Pontevedra jsou 2 alberque už plné. Nechápeme, kde se tady najednou zjevilo tolik poutníků. Bereme tedy hotel za 60,- € všema deseti. Po dnešním výkonu si zasloužíme kvalitní odpočinek...

6. den: Valença - Mos

25 km

Ráno nás z postele vytáhly poslední portugalské sluneční paprsky. Přecházíme most a jsme ve Španělsku. To nás přivítalo opravdu důstojně. Za zvuků fanfár bouřky vcházíme do Tui, nad kterou se klene duha a pro štěstí opět padají kapky deště. Celý den je aprílové počasí. Déšť, sluníčko, déšť, déšť, kroupy... možná se i sněhu dočkáme... Ve Španělsku už houstne provoz poutníků. Potkáváme jen málo těch, se kterými se míjíme z Porta. Zabalené do pláštěnek ani nezvládáme sledovat okolí. Spíme v alberque de Peregrinos Santa Ana de Veigadaña ve vesničce Mos - tentokrát jsme tu první. Neopakovatelná šance obsadit všechny radiátory a usušit věci. Je nás na pokoji 16. Potkáváme zde i 2 holky z Českého Krumlova. Konečně zase slyšíme češtinu. A podle směrovek to máme do Santiaga lehounce pod 100 km... Jak říká můj děda “to je coby kamenem dohodil a zbytek došel pěšky”.

Jsme ve Španělsku, takže ode dneška "Buen Camino"!