13. den: Sever-Jih: Rožmberk n.Vlt. - Vyšší Brod

34 km

Rožmberk nad Vltavou - Žumberk - Kraví hora - Vyšší Brod - nejjižnější bod ČR - Studánky - Maria Rast am Stein - Vyšší Brod

Jak vstávám z postele, tak už vím, že nožky dnes nebudou mít svůj den. Naštěstí se mi to stalo až poslední den. Anebo možná právě proto. Už tělo ví, že dnes končí a pomalu se přesouvá do klidového režimu.

Každé, byť sebemenší stoupání je pro mě utrpení. Ale pár kilometrů před cílem to nevzdám. Než se nějak kloudně rozejdu, jsem ve Vyšším Brodě. Stoupání vždy střídá klesání a rovinka. Tam se trošku rozejdu a “naženu” ztracený čas v kopečcích.

V lese nad Vyšším Brodem nacházím červený kočárek, ze kterého čouhá deka. Krve by se ve mě nedořezal. Jdu  se podívat, zda je prázdný. Díky Bohu, je. To se mi ulevilo.

Stoupám a klesám dál k jihu. A zanedlouho jsem ve finále své pouti. Stojím na nejjižnějším bodě České republiky. Dokázala jsem to. 

Po krátké pauze se vracím do Vyššího Brodu. Dávám slavnostního candáta na kmíně k obědu. A protože mi jede vlak až za dvě hodinky, možná i na lívanečky s borůvkovým přelivem dojde.

Prošla jsem Peklem i Rájem. I stezkou na Onen svět.

550 km, 13 dní, 3 puchýře a 1 klíště.

Mapa: https://mapy.cz/s/jubugejala

svítání v Rožmberku nad Vltavou

nejjižnější bod ČR

nejjižnější bod ČR

Radvanov, stezka česko-rakouského přátelství

kaple Spočinutí Panny Marie (Maria Rast am Stein)

Vyšší Brod, cisterciácký klášter

12. den: Sever-Jih: Holašovice - Rožmberk nad Vltavou

47 km

Holašovice - Kluk - Holubov - Kleť - Český Krumlov - Slupenec - Zátoň - Rožmberk nad Vltavou

Od večera mě bolí hlava. Asi ze sluníčka. Myslela jsem, že mě to do rána povolí, ale ne. Snídám jen rýžové pufované chlebíčky s jogurtovou polevou a mandarinku.

Obouvám barefooty a lehce po šesté vyrážím. Je dost teplé ráno, možná jsem si ani bundu nemusela brát na sebe. Myslím, že mě dnes čeká nejtěžší den díky výstupu na Kleť. Tak s chutí, ať už tam jsem.

Na Kleť dorážím před půl jedenáctou. Ještě ani nemají otevřenou místní občerstvovnu. Výborný čas. Jsem dost hladová, tak zhltnu 2 banány a 1 mandarinku. To byla chyba. Jeden banán byl prostě navíc. Cestou dolů mě tlačí v žaludku. 

Z Českého Krumlova se mi vůbec nechce dál. Zdržela jsem se hodinku a ještě bych zašla sem na kávičku, tam na palačinku a tamhle na pivko. Ale nedá se nic dělat, musím popojít. Ještě asi 21 km po asfaltu a rozhodně mě nečeká rovinka.

Sluníčko zase pálí. To je asi nejhorší. Značka vede přes louku a jak si to tak štráduju vyjetýma kolejema po traktoru, tak se ztratím. Abych se dostala zpátky na stezku, brodím se kopřivami a keřemi. Celá popálená a poškrábaná vidím v dálce auto. To je ten správný směr. 

Aby toho nebylo málo, tak zhruba 8 km před cílem procházím pastvinou. Bohužel tu nejsou jen krávy, ale i býci. Naštěstí mladí a bojí se víc oni mě než já jich. Zavelí k útěku a stádo se žene dál ode mě. Ufff...

A do třetice všeho nepříjemného. Od pastviny se mnou letí komár nebo nějaký jiný hmyzák a bzučí mi do ucha. Chvíli přemýšlím, jestli to je pořád bzukot nepříjemného hmyzu nebo jestli mám tinitus. Asi mě z toho brzo hrábne.

V půl osmé už sedím na terase penzionu a čekám až mi pan kuchař ugriluje mořského okouníka.

Mapa: https://mapy.cz/s/mopasovasu

Kleť

Český Krumlov

Český Krumlov

Český Krumlov

poslední ohlédnutí za Kletí

Rožmberk nad Vltavou, zámek

Rožmberk nad Vltavou, věž Jakobínka

11. den: Sever-Jih: Týn n.Vlt. - Holašovice

49 km

Týn nad Vltavou - Litoradlice - Purkarec - Hluboká nad Vltavou - Čejkovice - Žabovřesky - Čakov - Holašovice

To byla strašná ubytovna. Smradu jak v Cařihradu. Z vody bylo cítit zkažené zelí a z peřin... jak někde v podchodu. Rychle pryč. Ani vodu jsem si neodvážila načepovat s sebou.

Dnes mě čeká náročný, ale krásný den. Hluboká a Holašovice. Tak rychle obout botky samochodky a tradá do světa.

Přes ranní mlhu opět nic nevidím. Až před Litoradlicemi se ukazují první sluneční paprsky. Příkopy jsou plné usychajících rostlin, na nichž mají pavoučci své dokonale upředené příbytky. Nádherné ráno.

Cesta od Karlova hrádku do Hluboké vede lesem po asfaltce, ale přesto není moc unavující a jde se mi dobře. Mám pocit, že mám dnes křídla, jak mi to jde rychle.

V podzámčí si dávám malé občerstvení. Čeká mě +/- 20 km po cyklostezce do Holašovic. Opět etapa, kdy cyklistům závidím kolo. Přestože jsem unavená jak kotě a pere sluníčko, vcelku rychle to zvládám.

Konečně Holašovice. Než se ubytuji v jednom z malebných domečků na návsi, jdu načerpat energii na holašovické stonehenge.

Mapa: https://mapy.cz/s/kemumuveca

opar nad Vltavou

Purkarec, muzeum voroplavby

Purkarec, zřícenina Karlova hrádku

Vltava

zámek Hluboká nad Vltavou

Hluboká nad Vltavou, zámek Ohrada

Holašovice

holašovické stonehenge

10. den: Sever-Jih: Tábor - Týn nad Vltavou

43 km

Tábor - zříc. hradu Příběnice - Stádlecký řetězový most - Dobronice u Bechyně - Bechyně - Koloděje nad Lužnicí - Týn nad Vltavou

Večer přestalo pršet, tak to snad vydrží. Dnes mě prakticky celá trasa čeká podél řeky Lužnice.

Po včerejším dešti a cestou mokrou trávou mám trekovky stále mokrý jako hnůj. Do rána ani malinko neproschly. Přivazuji je na batoh, který najednou ztěžkl snad na sto kilo a obouvám barefooty.

Jak jsem si myslela, že mě dnešní etapa bude bavit, tak mě asi po 10 km nudí. Je to stále to samé a ve své podstatě je i nekomfortní. Plno kamenů, kořenů, bahna a kopřiv. Popadané stromy přes stezku, takže přelézt, podlézt a zase se narovnat. Koukám spíš pod nohy, abych neuklouzla a nestačím se kochat krajinou. Ještěže tady nemusím hlídat značky. Stačí jít po proudu řeky.

Před Bechyní přezouvám botky. Potřebuji změnu. A jak zdáli vidím Duhový most, vybavuje se mi Cheryl, jak došla k Mostu Bohů. Klobouk dolů před všemi, kteří se vydají na PCT. Já bych na to neměla koule.

Od Bechyně je cesta výrazně lepší, bez překážek. Procházím neskutečným množstvím osad, míjím spousty rybářů. 

Až konečně v dáli vidím čoudit čtyři věže a pod nimi Týn nad Vltavou. Finále dnešní etapy.

Mapa: https://mapy.cz/s/denehavoga

Kvěchův mlýn

Stádlecký řetězový most

Lužnice

zátiší s Temelínem

zřícenina hradu Dobronice u Bechyně

čtyřlístek pro štěstí

vodopád Pod Libuší

Bechyně, Duhový most

Bechyně

visutá lávka na NS Na Onen Svět

Koloděje nad Lužnicí, zámek Mitrowicz

Týn nad Vltavou z rozhledny Semenec

9. den: Sever-Jih: Votice - Tábor

36 km

Votice - Miličín - Mezno - Sudoměřice u Tábora - Chotoviny - Stoklasná Lhota - Tábor

Opět se probouzím do uplakaného rána. Večer jsem prala velké prádlo a do rána mi nestihlo vše uschnout. Dosušit zavěšené na batohu cestou dnes nepůjde. Tak budu jen doufat, že moc v batohu nezasmrádne.

Z dáli na křižovatce na Ameriku vidím dřepět nebo sedět člověka. Snad ho neštrejchlo auto... Uklidňuji se, že je to jen zlomená větev a moje bujná fantazie. Nebyla to větev. Byl to opravdu člověk. Ale byl v pořádku a čekal na kolegu, který ho nabere cestou do práce. V takovém divném místě, bez domů, stranou města....

Stoupám do lesa a mlha se zvětšuje. Najednou se přede mnou v lese vynoří altánek jak někde v lázních na kolonádě. Koukám na něj jak vejr.

Před Miličínem je hrozně krásný les. Na houby. Já našla jen spoustu holubinek. Hříbka žádného. Cesta je po dešti hrozně rozbahněná. Pokud to jde, jdu vedle cesty, po úžasně měkkém mechu.

Opouštím Miličín a vidím kilometry dlouhého a nekonečného klikatého asfaltového hada, který mě čeká. Ano, přesně tohle nemám ráda, nevidět konec nebo aspoň zatáčku. Cestou mě předjíždí pouze žluté pošťácké auto. A v Mezně jsem ho předehnala. Udělalo mi to malou radost.

K rybníku malý Jordán už to mám jen pár desítek metrů, ale musím jít po mokrém zoraném poli. To chci, hlavně po dešti... A aby toho nebylo málo o chvíli později se ztrácím v bažinách. Celá mokrá, ale aspoň umytá z oranice, nalézám červenou turistickou značku...

Přicházím do Tábora a jsem okouzlena, jak malebné je to město. Spím v centru. V jedné malé pohádkové uličce. Chvilku si odpočinu a půjdu na večeři.

Mapa: https://mapy.cz/s/gejovumepe

jdu si tak šerem lesa...

... a najednou se přede mnou vyloupne altánek

Kaple sv. Vojtěcha v lese nad Voticemi

Miličín

tou cestou mechovou...

zřím město veliké.... už tam budu...

Tábor, kostel Proměnění Páně

táborskými uličkami jako z pohádky

Tábor, kostel Narození Panny Marie

Tábor, Bechyňská brána

táborské popelnice

8. den: Sever-Jih: Mirošovice - Votice

47 km

Mirošovice - Senohraby - Čerčany - Poříčí nad Sázavou - Konopiště - Bystřice - Votice

Probouzím se do deštivého dne. Kapkama se proplétám až někam k Čerčanům. I když tady je to maratón obcí. Jedna končí v místech, kde začíná druhá....

Cestou se mi vybavují moje předchozí poutě. A uvědomuji si, jak každou vnímám a prožívám jinak. Na této mi neběhá hlavou ani moc myšlenek. Taková prázdnota.

Dneska jsem si při obědě nepsala poznámky a teď jsem nějak unavená, že si ani nedokážu vzpomenout na zážitky z dnešní etapy. Tak snad později. Anebo třeba taky vůbec.

Mapa: https://mapy.cz/s/lovovegare

zřícenina hradu Zlenice (Hláska)

Poříčí nad Sázavou, most císaře Františka Josefa

Poříčí nad Sázavou, kostel sv. Petra a Pavla

Konopiště

 cestou necestou, polem nepolem

od Bystřice mě honí černé mraky