SVOBODA V BATOHU: 9. den: Sever-Jih: Votice

úterý 1. září 2020

9. den: Sever-Jih: Votice - Tábor

36 km

Votice - Miličín - Mezno - Sudoměřice u Tábora - Chotoviny - Stoklasná Lhota - Tábor

Opět se probouzím do uplakaného rána. Večer jsem prala velké prádlo a do rána mi nestihlo vše uschnout. Dosušit zavěšené na batohu cestou dnes nepůjde. Tak budu jen doufat, že moc v batohu nezasmrádne.

Z dáli na křižovatce na Ameriku vidím dřepět nebo sedět člověka. Snad ho neštrejchlo auto... Uklidňuji se, že je to jen zlomená větev a moje bujná fantazie. Nebyla to větev. Byl to opravdu člověk. Ale byl v pořádku a čekal na kolegu, který ho nabere cestou do práce. V takovém divném místě, bez domů, stranou města....

Stoupám do lesa a mlha se zvětšuje. Najednou se přede mnou v lese vynoří altánek jak někde v lázních na kolonádě. Koukám na něj jak vejr.

Před Miličínem je hrozně krásný les. Na houby. Já našla jen spoustu holubinek. Hříbka žádného. Cesta je po dešti hrozně rozbahněná. Pokud to jde, jdu vedle cesty, po úžasně měkkém mechu.

Opouštím Miličín a vidím kilometry dlouhého a nekonečného klikatého asfaltového hada, který mě čeká. Ano, přesně tohle nemám ráda, nevidět konec nebo aspoň zatáčku. Cestou mě předjíždí pouze žluté pošťácké auto. A v Mezně jsem ho předehnala. Udělalo mi to malou radost.

K rybníku malý Jordán už to mám jen pár desítek metrů, ale musím jít po mokrém zoraném poli. To chci, hlavně po dešti... A aby toho nebylo málo o chvíli později se ztrácím v bažinách. Celá mokrá, ale aspoň umytá z oranice, nalézám červenou turistickou značku...

Přicházím do Tábora a jsem okouzlena, jak malebné je to město. Spím v centru. V jedné malé pohádkové uličce. Chvilku si odpočinu a půjdu na večeři.

Mapa: https://mapy.cz/s/gejovumepe